Adam's blog: (CZ) Technický průvodce získáním pedagogického osvědčení

Pokud jste jako já, nejspíše znáte pojem pedagogické minimum. Pokud nejste jako já a tento pojem neznáte, může to znamenat dvě věci. Zaprvé buď nevíte, že pedagogické minimum je osvědčení, bez kterého nemůžete učit. A nebo, zadruhé, jste se začali zajímat o učení až po září 2023 a zjistili jste, že nic jako pedagogické minimum neexistuje!

Pedagogické minimum neexistuje!

Ono totiž to je tak, že po chvíli googlení se teda dozvídáte, že “pedagogické minimum však neexistuje” a že “Díky novele zmiňovaného zákona mohou od 1. 9. 2023 začít učit i zájemci bez pedagogické kvalifikace a vzdělání si doplnit během prvních třech let práce ve školství. Do začátku je dobré mít motivaci, možnost si udělat čas na učení a chuť postupně si doplnit pedagogické vzdělání.” (zdroj: zacniucit.cz, archiv).

Snímek obrazovky z zacniucit.cz

Takže bezva, první roky můžete učit i bez jakékohokoliv pedagogického vzdělání! No, takže se do toho učení pustíte, učíte rok, učíte druhý rok a naráz zjistíte, že vás to vlastně baví a chtěli byste pokračovat. Ale co teď? Na třetí rok si už ale něco doplnit musíte. Co je ale to něco?

Hledání správného kurzu

Šikovná stránka zacniucit.cz nám stále pomáhá: “A co se skrývá pod tou pedagogickou kvalifikací? Nemusí to být nutně 5 let studia. Možná jste tento typ studia znali pod už zaniklým názvem „pedagogické minimum“. Nahradilo jej doplňkové pedagogické studium (DPS).” Kde už ale bohužel není tak nápomocná, je vyhledání toho přesného kurzu, který by vám DPS zabezpečil.

Interaktivní průvodce kurzů DPS

No nic, čas ušpinit si ruce a přijít s nějakými kurzy starým dobrým internetovým vyhledáváním. Bydlíte v Brně jako já? Fajn! Máte dvě možnosti: Studium pedagogiky na MENDELU (17 900,- Kč; archív) nebo PdF MUNI (10 900 Kč/1 semestr, 3 semestry, archív) a máte hotovo během roku a půl. Nebo se vám možná nechce studovat rok a půl a nebo se vám možná nechce platit přes 15 000 Kč za celý kurz. Naštěstí existuje ještě jedna možnost – DVPP Petrklíč. Petrklíč nabízí kurz, který je hotový během půl roku, stojí 14 000,- Kč v základu a nebo můžete přímo požádat úřad práce o zaplacení celé částky. To zní ideálně, že? Jediná nevýhoda – od jara 2025 už neposkytují kurzy v Brně, ale jen a pouze v Praze. No co už, pořád to vypadá jako nejlepší možnost, pojďme se tedy pustit do žádosti o proplacení od úřadu práce.

Úřad práce

Petrklíč vypadá jako ideální možnost (až na to, že je pouze v Praze). Nejlevnější, nejkratší a pokud se přihlásíte přes projekt Úřadu práce, bude dokonce úplně zdarma! Jak tedy vypadá přihláška pro úřad práce? V mém případě měla cesta tři kroky. Je ale možné, a také v to doufám a věřím, že zkušenosti jiných se budou lišit. Každopádně moje tři kroky byly:

Krok první – zájemce o práci

Abyste mohli žádat o proplacení (re)kvalifikačního kurzu od úřadu práce, musíte se na úřadu práce zaregistrovat. Existují dvě úrovně registrace – uchazeč o práci a zájemce o práci. Jelikož mám i druhé, hlavní zaměstnání, zajímalo mě, kterou úroveň mám zvolit a jaké pro mne z toho plynou povinnosti. Po několika hodinách googlení a další hodince přímo na úřadu práce vyplynulo, že se chci stát zájemcem o práci. Proč? Protože uchazeč je někdo, kdo žádnou práci zrovna nemá a z toho vyplývají další povinnosti. Na druhou stranu být zájemce o práci registrovaný na úřadu práce je zhruba to stejné, jako založit si účet na Seznamu.

Krok druhý – vyplnit formulář

Protože úřad práce je pokrokový, dovolí vám všechno vyřídit online. Stačí se přihlásit bankovní identitou, rozkliknout správný kurz (na ten je odkaz přímo ze stránek Petrklíče) a vyplnit přihlášku (včetně vašeho vzdělání, zaměstnání, motivační dopis, atp.). Pak stačí jen tento formulář odeslat a čekat, než vám úřad práce pošle mail, abyste poslali všechny tyto údaje znovu.

Krok třetí – zamítnutí

Pokud vám, stejně jako mě, přijde čekání na rozhodnutí úřadu o proplacení kurzu dlouhé, můžete ve volné chvíli vždy nakouknout, jestli už nějaké to rozhodnutí nepřišlo. Rozhodně nečekejte, že vám snad úřad pošle nějaké upozornění, prostě si na to máte pamatovat sami. A tak když tak z dlouhé chvíle koukáte, možná se jednou dozvíte, že vám úřad vaši účast proplatit zamítl. Bohužel prý nejsem ohrožen ztrátou zaměstnání a zaplatit mi kurz a akreditaci na učitele by bylo nehospodárné. No budiž, sice jsem jako důvod ohrožení zaměstnání uváděl zákon, který mi ukládá tento kurz absolvovat, nebo již nebudu moci učit, podložený smlouvami o provedení práce, nicméně to je očividně slabý argument. Rozhodnutí úřadu je konečné a já vám ze celého srdce přeji, abyste měli více úspěchů s vyřízením žádosti než já.

Praha

No ale teď už zase zpátky do pozitiva. Pokud jste tady, nejspíš vám žádost o proplacení vyšla, nebo máte prostě silnou motivaci učit a kurz si zaplatíte tak jako tak. Tím, že jediná nabídka je nyní pouze v Praze, je čas vycestovat do našeho hlavního města. Velmi příjemné je, že kurz se v prezenční výuce vyučuje pouze kousek od Václaváku, takže v pohodě můžete jet vlakem ČD v pátek v 9h z Brna a pak vlakem v 14h zase hezky zpátky. Jen si určitě dejte pozor na místenky, ty vlaky bývají hodně narvané.

Kurz samotný

Kurz samotný je na moc pěkné lokalitě Školská 32, hned kousek za Václavákem. Pokud je ale vedro a nebo se chcete vyhnout Václaváku kvůli počtu turistů, doporučuji vzít šalinu/tramvaj 9 na Národní třídu a hned tam do obchoďáku Quadrio. Nejenže tady mají super fast foody od Hugo, přes Indii až po McDonalds’, je tady i stanice metra a proto je velká šance, že tuto budovu navštívíte častěji. Na druhou stranu, pokud by vám tento McDonalds’ nevyhovoval, ničeho se nebojte. Pěšky se odtud na adresu kurzu dostanete asi za 8 minut a cestou potkáte ještě další 2 pobočky této frančízy. Pokud byste ale chtěli jen někam na kávičku, budova kurzu je pěkně vybavená – mají tu i kuchyňku, kde si sami můžete připravit volně dostupnou rozpustnou kávu.

Týden první

Jak se dá čekat, týden první je poznávací. Uvítá vás nejspíše paní Iva Stratilová, velmi zkušená pedagožka, která vás provede úvodem do pedagogiky, forem a metod. Tento týden se rozhodně vyplatí přijít, protože všechnu probíranou látku také rovnou prakticky zkoušíte – a prakticky si vyzkoušet je prostě super!

Týden druhý

Ve druhém týdnu nás přivítal pan Edgar. Už od prvního pohledu velice veselý a energetický člověk, nicméně v přínosu nových dovedností a kompetencí nastal výrazný propad. Sic s námi za jeden víkend prošel téměř všechny závětečné otázky ke kurzu, všechen výklad byl prakticky a pouze výklad s občasným vtipem. Přečíst si dostupná skripta k předmětu by mělo nejspíše podobný výsledek. Co ale jeho výklad zachraňovalo byly příběhy z jeho života, často s pedagogikou spojené jen velmi vágně. Jestli ale slyšet příběhy ze života stojí za celovíkendovou cestu do Prahy nechám už na posouzení čtenáře.

Online výuka

Během letních prázdnin probíhala výuka téměř výhradně online. Všechny týdny, kterých jsem se zúčastnil vypadaly velmi podobně – v pátek od 14:00 do 18:00, o víkendu 8:30 – 12:30. Na začátku i na konci musí mít všichni povinně zapnutou kameru, aby byla pořízena fotka do evidence. V průběhu pak bylo kameru povoleno vypnout. Na všech přednášejících bylo znát, že je výuka baví a že mají povědomí o tom, co říkají. Obsahově jsme se pohybovali v základech psychologie a výchovy na úrovni střední školy (emoce, počitky apod.), vzdělávací systém v České Republice (školka, základní škola, …), odborná didaktika. Na posledním online víkendu jsem nebyl kvůli dřívějším závazkům, čímž jsem si také vyčerpal všechnu povolenou absenci. Mírnou nevýhodou bylo, že nejspíše nikdo nekoordinoval obsah prezentací jednotlivých přednášejících – každá prezentace, která se byť jen vzdáleně týkala didaktiky, obsahovala znovu stejný úvod do ní a jednotlivých typů, který vždy zabral minimálně půl hodiny.

Týden třetí

Po letních prázdninách zpátky v Praze. Tentokrát s dcerou paní Ivy Stratilové, Štěpánkou Stratilovou. Tématem víkendu byly kompetence, způsoby hodnocení a konflikty. Paní Štěpánka Stratilová působí jako mediátor, takže odbornostně byl celý víkend na vysoké úrovni. Zajímavé bylo, že výsledkem celého víkendu byl pocit, že učitel odborných předmětů je jedinou nadějí na žákovo spasení a že by měl se svým žákem řešit přímo všechny jeho osobní problémy. O tom, že existuje na škole výchovný poradce nebo metodik prevence, který má téměř jistě více kompetencí k vyřešení náročnějších situací, nepadlo ani slovo.

Týden čtvrtý

Chyběl jsem kvůli pracovní cestě, spotřeboval jsem tím všechnu povolenou absenci pro prezenční víkendy.

Týden pátý

Pátý týden byl ve znamení etické výuky. Byl velmi dobře připravený, nicméně, jak sama lektorka podotkla, materiály pro etickou výchovu končí devátou třídou. Přestože se jednalo o zajímavé téma, nebylo pro nikoho z nás zúčastněných příliš aplikovatelné. Navíc jsem se tohoto bloku účastnil nemocný, jelikož jsem si všechnu absenci vybral na pracovní cestu, takže jsem si jen přál, abych se mohl co nejdříve vrátit z Prahy domů.

Závěrečná práce a zkouška

Ukončení celého kurzu se skládalo ze závěrečné práce, její obhajoby a závěrečné zkoušky. Závěrečná práce se píše na jedno z předem zadaných témat, rozsahem se má pohybovat kolem 10 000 znaků (tedy krapet kratší než tento blogový příspěvek). Na závěrečnou práci máte dvě možnosti konzultace v rámci výuky, odevzdání je dva týdny před závěrečnou zkouškou. Obecně hodnotím zkušenost se závěrečnou prací jako pozitivní, byla mi schválena hned po odeslání na první konzultaci.

Závěrečná zkouška probíhala také hladce. Bylo cca 30 otázek, každá rozdělená ještě na podotázky s procentuální hodnotou. Aby byla zkouška úspěšně složena, musel zkoušený odpovědět na minimálně 80 % každé ze tří vylosovaných otázek. Atmosféra po dobu zkoušení byla dobrá, zkoušející se doptávali na doplňující otázky, takže spíše než strohé zkoušení a hledání mezer se jednalo o dialog. Pokud tedy člověku nějaký pojem vypadl, měl možnost si jej v rámci dialogu odvodit či dohledat v paměti.

Horší zkušenosti

Během průběhu celého kurzu se opakovalo pár ne-úplně v pořádku momentů. Předně komunikace ze strany vedoucích kurzu směrem k nám byla poměrně strohá – např. když se změnily termíny prezenčního kurzu, nebyl o tom zaslán žádný email. Jediný způsob, jak to zjistit, bylo přihlásit se do webového portálu a všimnout si upozornění. Protože mi nové termíny nevyhovovaly, podal jsem otázku, jestli se i nové termíny započítávají už i do tak šibeniční povolené absence a jaká témata budou nově probíraná ve který den. Trvalo několik týdnů, než jsem dostal odpověď s novým harmonogramem a nabídku, že pokud mi nové termíny nevyhovují, mohu absolvovat v původních termínech obsah stejný, nicméně s jinou studijní skupinou.

Dalším opakujícím se jevem byla averze k zasílání prezentací. Vysvětlení bylo takové, že vše potřebné bychom měli mít ve vypracovaných skriptech. To ale pokaždé nešlo dohromady s faktem, že některé zajímavé informace se vyskytly pouze v prezentaci a ve skriptech nebyly zmíněny vůbec. Velmi cením práci, kterou vypracování skript muselo zabrat, nicméně bych rád měl možnost mít jednoduchý přístup i k materiálům, které nejsou nezbytně nutné pro závěrečnou zkoušku.

Certifikát

Jako důkaz o absolvování kurzu mi po krátké době po zkoušce dorazil elektronický certifikát. Jedná se o jedinou formu osvědčení, kterou za kurz dostanete. Proto je také potřeba se ujistit, že vydaný certifikát je důvěryhodný – ideálně obsahuje kvalifikovaný elektronický podpis, který je platný v celé EU. Takový certifikát se dá nyní získat už i online. Původní certifikát, který mi dorazil, takový ale nebyl. Byl totiž podepsaný tzv. self-signed certifikátem, který si může vygenerovat kdokoliv a kdykoliv, takže nenesl žádnou právní hodnotu, na což mě můj PDF prohlížeč neopomněl hlasitě upozornit. Příjemně mě potěšilo, když po mé žádosti přišel certifikát s plně ověřitelným podpisem. Věřím, že tento typ podpisu bude využíván i nadále, nicméně přesto doporučuji po obdržení certifikátu provést kontrolu.

Finanční okénko

Zajímá vás, na kolik mne nakonec kurz vyšel? Po sečtení všech částek je cena následující:

.

Nutno dodat, že jsem se sice snažil zbytečně nerozhazovat, nicméně taky jsem nešel s cenou tak nízko jak to šlo – mohl bych například celý víkend vždy jíst jen pečivo a vyšlo by to nakonec o pár stovek levněji. Pokud by vás zajímalo opravdu podrobné rozúčtování, můžete si jej stáhnout tady.

Závěr

Přestože tento text může místy působit trochu sarkasticky, mým cílem není očerňovat jednotlivé aktéry. Naopak, rád bych upozornil na situaci, kdy bez velmi silné motivace nejspíše uchazeč o pedagogickou praxi raději celou učitelskou dráhu vzdá. Je mi doopravdy líto, že v momentě, kdy chybí učitelé všech možných předmětů, české prostředí ještě ztěžuje podmínky pro získání pedagogického osvědčení na všech možných frontách. Sám jsem nejednou zvažoval, jestli mi celý tento proces za ty nervy doopravdy stojí. Mohu tedy jen doufat, že do budoucna bude situace jednodušší. Ve výsledku jsem alespoň rád, že zkouška nebyla extra náročná a mám osvědčení o jejím absolvování.

Bonus: Pražský motoráček

Pokud stejně jako já budete bydlet v Apartments V Bloku (archív) v Jinonicích, možná zjistíte, že o víkendu jezdí kolem vás historický vlak Pražský motoráček (archív). A taky, že když v sobotu končíte s kurzem kolem jedné, stihnete v pohodě poslední jízdu motoráčku v 15:07 z Prahy-Jinonice. Přestože se jedná o historický vlak, platí na něj normálně klasická PID jízdenka. Konkrétně, co se vám může podařit s 90 minutovou jízdenkou je následující:

• Nastoupit 15:07 v zastávce Praha-Jinonice
• Vystoupit 15:12 v zastávce Praha-Stodůlky
• Projít se pěšky lesem 4km kolem soch do Praha-Cibulka
• Nastoupit 16:18 v zastávce Praha-Cibulka
• Vystoupit 16:27 v zastávce Praha-Žvahov
• Projít se pěšky 5km na Děvín a kolem výběhu koně převalského zpátky domů

Je to moc hezký výlet plný krásných panoramat. Jen si nezapomeňte dost vody a opalováku!

Historický Pražský motoráček